Co je to unschooling

Jelikož "unschoolingů" nebo pojetí tohoto životního stylu je asi tolik, kolik rodin k němu se hlásících, nehodlám zde prezentovat žádnou "jedinou správnou  cestu". Zde jsou zatím dvě definice či pohledy.

QueenJane/Katherine, kdosi na internetu

Nemohu tvrdit, že jsem odborník na unschooling, mohu jen říci, že je to pro naši rodinu úžasný dar. Metodou unschoolingu již tři roky vzděláváme našeho syna (10 let). V různých rodinách unschooling vypadá různě a "radikální unschooling" jednoduše znamená, že filozofii unschoolingu (tedy že se děti naučí, co potřebují umět, když jsou na to připraveny a chtějí se to naučit) rozšíříte i na všechny ostatní oblasti života (tj. děti chodí spát, když jsou unavené, jedí, když mají hlad, a naučí se být prospěšným a užitečným členem rodiny/domácnosti, aniž byste je nutili či od nich požadovali, aby dělaly věci jako domácí práce, trestali je, omezovali jejich čas u televize či u hraní videoher atd.). Radikální unschooling lze také nazývat vědomým či respektujícím rodičovstvím (i když lze být vědomým rodičem a vaše děti mohou chodit do školy). Každopádně mě zaráží, když slyším rodiče, kteří říkají: "Učíme se metodou unschoolingu kromě matematiky." nebo: "U stolku dítě pracuje jen dvě hodiny denně, jinak praktikujeme unschooling." nebo "Unschooling praktikujeme o víkendech." nebo "U nás se učíme metodou unschoolingu a od dětí vyžaduji pouze "takové a takové" množství písemné práce týdně, ale mohou si zvolit předmět!" I když pro ty rodiny to může fungovat, není to skutečný unschooling. To je jako kdybyste řekli, že jste "trochu těhotná". Pokud dodržujete předem stanovený učební plán či vyžadujete určitou práci, může se jednat o velmi uvolněné domácí vzdělávání, ale ne o unschooling.

John Holt

Svobodné učení, nebo také učení řízené zájmy dítěte, řízené dítětem, přirozené či organické učení. Používá se pro druh učení, kdy se nepoužívá pevně daný učební plán.  Unschooling podle mě je, když dětem dopřejete tolik svobody učit se ve světě, kolik jejich rodiče bez problémů snesou. Výhodou této metody je, že od rodiče nevyžaduje, aby se stal někým jiným, tj. profesionálním učitelem, který do dítěte plánovaně nalévá znalosti jako do nádoby. Místo toho společně žijete a společně se učíte, následujete otázky a zájmy, jak přicházejí, a konvenčního vzdělávání využíváte, pouze když je o něj zájem, pokud vůbec. Takto se učíme, než jdeme do školy a potom, když opustíme školu a vstoupíme do světa práce. Např. zájem malého dítěte o vytuněná auta ho může přivést tomu, že se bude chtít dozvědět, jak funguje motor (věda), jak a kdy bylo auto vyrobeno (dějiny a obchod), kdo auto vyrobil a navrhl (životopis) atd. Tyto zájmy mohou samozřejmě vést k četbě textů, návštěvě hodin či kurzů nebo tvorbě projektů, ale důležitým rozdílem je, že si tyto činnosti dítě vybralo a zapojilo se do nich samo a svobodně. Nediktují mu je žádné osnovy, které rozhodují o tom, kdy a kde se co naučí, ačkoli rodiče, kteří v tomto ohledu zvolí aktivnější přístup k unschoolingu, jistě mohou své děti v jejich volbách ovlivnit a vést.

Unschooling (doslova nevyučování, neškola; termín používám, protože neznám lepší, a než lidé přijmou, že žití je nedílnou součástí učení) je přirozený způsob učení se. Nicméně to neznamená, že unschooleři nechodí na klasické hodiny nebo nepoužívají školní výukové materiály, pokud se student, či rodiče společně s dětmi rozhodnou, že to tak chtějí dělat. Naučit se číst či vypočítat kvadratickou rovnici nejsou "přirozené" procesy, ale unschooleři se je stejně naučí, když jim dává smysl si tuto dovednost osvojit, a ne proto, že dosáhli určitého věku nebo je k tomu přinutí nějaká autorita. Proto není neobvyklé potkat unschoolery, kterým je sotva osm a studují astronomii nebo kterým je deset a právě se naučili číst.

Překlad: Zdeňka Puková