Couchsurfing s dětmi

Pokud neznáte, Couchsurfing (jo, jakože surfujete z gauče na gauč) je síť, díky které se můžete na nejrůznějších místech světa u někoho zadarmo ubytovat nebo naopak nabídnout ubytování dalším cestovatelům u vás doma. Stejně tak se pomocí této sítě můžete seznámit s místňáky či zkontaktovat další cestovatele v určitém místě. My již využili ubytování u cizích lidí i nabídli vlastní skromný příbytek.

Couchsurfing jako hosté jsme zvolili při naší první delší cestě s dětmi. Sešlo se to tak, že muž po dlouhých letech dost vyhořelý opustil zaměstnání na plný úvazek a dohodli jsme se, že si dá chvíli voraz, aby zjistil, co vlastně chce dělat dál. A tak mě napadlo, že bychom té volnosti mohli využít na cestování. Vzhledem k tomu, že jsem byla tou dobou těhotná a nejmladší syn neměl rád přesuny, netroufli jsme si na nic extra dlouhého. První z našich asi měsíčních pobytů byl ve Francii a právě na této cestě jsme dvakrát využili Couchsurfing.

Při vyhledávání vhodných hostitelů jsem do počtu cestujících zadala vyšší počet (pravděpodobně 3 nebo 4 a víc, i když nás tehdy bylo 5, jsme dobře skladní a stačí nám menší pokoj, vozíme spacáky i karimatky) a ve filtrech zvolila kid-friendly, což značně zjednodušilo výběr (nabídky nešly do stovek a daly se na prstech spočítat). Když jede jeden dospělý, musí se u většiny destinací probírat hromadou hostitelů. Podle plánu cesty jsem zvolila jako vhodná místa k pauze a přenocování Bern a Grenoble. U obou měst jsem oslovila jedny hostitele, stručně nás představila, přeci jen je dobré vědět, co čekat, nejsme v mnoha oblastem právě mainstream. V obou případech to hned napoprvé vyšlo a dohodli jsme se. Je možné, že jsem měla velké štěstí, ale i zkušenosti ostatních naznačují, že většinou není velký problém hostitele najít. Samozřejmě záleží na destinaci, roční době, počtu cestujících a náhodě.

V německy mluvícím Bernu to shodou okolností byla unschoolingová francouzsky mluvící rodina s podobně starými dětmi (tři synové). Bydleli v takovém alternativním bytovém komplexu, který byl radikálně odlišný od zbytku Švýcarska. Po všech stránkách, spíše to působilo komunitně, co-housingově. Vyčlenili nám jeden velký dětský pokoj, my tam zůstali myslím na dvě noci, vzali nás na úžasné hřiště, kde děti v dílně vyráběly motokáry, měli tam ohromné pískoviště, kde stavěli přehrady, a všechny atrakce byly z použitých vyhozených věcí. Jeden večer jsme měli společné barbecue, jinak tam byly všude děti a v rámci toho komplexu si volně hrály.

Druhá zastávka byla v podhorské vesničce nad Grenoblem. Velká rodina ve velkém domě, dvě ze čtyř dětí malé, hráli si s našimi na zahradě. Myslím, že jsme tam také byli dvě noci, udělali si výlet na nějakou vyhlídku a potom na místní hřiště, kde se s námi chtěla setkat nějaká paní, co zvažovala unschooling.

Vždy jsme vozili dostatek jídla a snažili se, aby na nás nikdo netratil. Např. jednou pozvali oni na večeři nás, podruhé jsme vařili zase my. Také jsme vozili malé dárky pro děti. Vždy to byla moc příjemná setkání, o kterých se možná podrobněji rozepíšu jindy.

Zde jsem jen chtěla napsat, že není čeho se bát, ani s dětmi. Pokud někdo do svého profilu zadá, že rád přivítá děti a že je schopen ubytovat tři a více osob, snad alespoň trochu tuší, do čeho jde. U nás v obou případech šlo o rodiny s dětmi, pro které byl couchsurfing zkrátka způsob, jak si zpestřit život, setkat se s podobně naladěnými lidmi, zkrátka obohacení. Navíc lze podle profilů hostitelů odhadnout, zda je to pro vás i pro ně ta pravá volba.

Nicméně samozřejmě vtrhnete do něčího domova, kde to jistě alespoň v některých ohledech funguje jinak, než u vás. Já se o tom snažila mluvit s dětmi předem a samozřejmě vždy i v průběhu pobytu. Snažila jsem se jim vysvětlit, že v jiných domovech panují jiná pravidla, která je potřeba respektovat, pokud tam chceme být. I pro děti je zajímavé vidět, že to v jiných domovech funguje jinak.

Jistě, je to určité omezení vašeho soukromí i soukromí vašich hostitelů, na obou stranách jsou nějaká očekávání. Neříkám, že bylo vše v klidu. Já byla celé těhotenství celkem vzteklá a muž má rád svůj klid a soukromí, byť je velmi společenský a je rád mezi lidmi. Samozřejmě si nemůžete představovat neustálou idylku. Často bylo třeba s dětmi vyjednávat, vysvětlovat, ale myslím, že oba pobyty byly příjemné a obohacující pro obě strany.

Nebojte se toho. Není to tak divoké, jak se to možná někomu zdá. Je to levnější než hotel či Airbnb, pohodlnější než stan, dostanete se mezi místní, od turistů, na zajímavá místa, poznáte otevřené a zajímavé lidi. A pro děti to jsou ohromné zážitky.

A pro upřesnění: Byla jsem v té době v 6. či 7. měsíci, klukům bylo tou dobou 3, necelých 6 a 8,5.

Jako hostitelé jsme krátce poté tehdy ještě v malém 2+1 uvolnili na pár dní jeden z pokojů pro mladý americký pár cestující po Evropě. Zpočátku jsem byla doma jen sama s nejstarším synem, ale na jednu noc jsme tam byli i v plné sestavě. Nicméně jsme dlouhodobě zvyklí žít na malém prostoru blízko jeden druhého, takže s tím nemáme problém. Bylo to opět velmi příjemné setkání, ona studovala na dulu, on se chtěl stát tlumočníkem. Vybrali si nás na základě informací v našem profilu, zajímal je unschooling i tlumočnická profese, které se věnuji. Přes den byli v Praze, večer se často stavili za námi a povídali jsme si, pokud jsem nepotřebovala pracovat.

I tento aspekt Couchsurfingu mohu jen doporučit, výmluva na neznalost jazyků či malý prostor je podle mě jen výmluva. Pokud vás to láká, jděte do toho, jsou to v drtivé většině velmi zajímaví lidé, které život dětí i váš obohatí mnohem víc než… doplňte si, co chcete.