Ekonomika omezování sledování televize u dětí

14.07.2017 08:03

Pam Sorooshian

originál

leden 2005

Závěr: Omezování času stráveného sledováním televize zvyšuje mezní užitek (marginal utility) sledování televize a způsobuje, že se sledování televize stane pro děti skutečně velice lákavým a cení si ho více než jiných, neomezovaných činností.

„Užitek (utilita)“ je výraz, který používají ekonomové pro potěšení, uspokojení, užitečnost nebo jakoukoli jinou hodnotu, kterou člověk získá z výrobku či služby. Získání užitku je důvod, proč si člověk koupí výrobek nebo se zapojí do nějaké činnosti. Stejně jako se podniky rozhodují tak, aby maximalizovaly celkové zisky, jednotlivci se rozhodují tak, aby maximalizovali svůj „celkový užitek“. Ekonomové vnímají lidi jako činitele „maximalizující užitek“. Očima ekonoma všichni na cestě životem neustále porovnáváme – v každé minutě se rozhodujeme, co budeme dělat, co budeme jíst, co si vezmeme na sebe, co budeme říkat a všechno ostatní, a pokaždé, když se rozhodujeme, děláme to tak, abychom co nejvíce zvýšili svůj celkový užitek. Představte si, že jste v cukrárně a vybíráte si příchuť zmrzliny — to, co vidí ekonom, je, že váš mozek velmi rychle prochází všechny možnosti a snaží se vyhodnotit, kolik užitku byste získali z kopečku jahodové ve srovnání s kopečkem čokoládové a tak dále, a poté vybere tu příchuť, který vám přinese největší užitek. (Uvědomte si, že užitek se předpovídá – můžeme svou volbou se mýlit, ale snažíme se o co nejlepší výsledek vzhledem k dostupným informacím. Mohla bych se rozhodnout, že dnes si dám jahodovou. To je příchuť, které dávám přednost právě teď, ta, která mi přinese největší užitek. A potom možná zklamaně zjistím, že to zdaleka není to, co jsem čekala, a možná si budu přát, aby se mohla rozhodnout jinak. To se stává. A tak se naše rozhodnutí vlastně zakládají na našich „očekáváních“ ohledně získaného užitku.)

Dobře, o „užitku“ bych toho mohla vykládat ještě mnohem více, a pokud máte námitky k tomuto vnímání světa, můžeme si o tom popovídat. Ale to teď nechám na později a poté, co vám představím ještě jednu myšlenku, přejdu k tomu, jak to souvisí s dětmi a omezeními ohledně sledování televize.

Zaprvé, představte si, že jste v té cukrárně a koupili jste si kornoutek jahodové zmrzliny, protože pro vás měla vysokou užitnou hodnotu. Sníte ji, je vynikající a vy propočítáváte očekávaný užitek DALŠÍHO zmrzliny a rozhodnete se si ji koupit. Sníte ji. MŇAM. Nyní propočítáváte očekávaný užitek třetího zmrzliny. Tak, co myslíte? Dá vám druhá zmrzlina tolik DALŠÍHO užitku jako ta první? Dá se čekat, že vám třetí kopeček přinese tolik celkového užitku, jako přinesl první a druhý? Co se bude dít, když si budete dávat další a další zmrzliny? Poté, co jste si jednu dali, je očekávaný užitek té další nižší, než byl u té první. A poté, co jste snědli dvě, bude očekávaný užitek té třetí nižší, než byl u druhé. Mohou pro vás mít stále hodnotu, stále vám přinášejí užitek, jen zkrátka ne tolik užitku navíc.

Užitku „navíc“, který získáte, když si něco dáte „ještě jednou“, se říká „mezní užitek“.
A mezní užitek se SNIŽUJE, když stejné věci máte čím dál víc.

I kdybyste si u každé další zmrzliny volili různé příchutě, tu s nejvyšším užitkem jste si vybrali jako první, a tak by následující kornoutky poskytovaly stále nižší a nižší mezní užitek.

Tento způsob nahlížení na rozhodování lze použít téměř na všechno, co děláme.

Co děláte nejraději? Sledujete filmy? Čtete knihy? Zahradničíte? Navštěvujete Disneyland? Proč prostě neděláte pořád to a nic jiného? Chci tím říct, že pokud je to něco, co děláte nejraději, proč vám to neposkytuje vyšší užitek než cokoli jiného? Proč s tím vůbec někdy přestanete?

Odpovědí je to, že čím víc něco děláte, tím víc u dané věci klesá mezní užitek. Když mezní užitek klesá, další věci se začínají zdát čím dál lepší.

Když nějakou činnost omezujete, udržujete člověka v situaci, kdy je pro něj mezní užitek takové činnosti skutečně vysoký.

Když povolíte jen omezený čas u televize, potom je mezní užitek toho mít jen o trochu více času u televize vysoký a jakákoli jiná možnost vypadá ve srovnání s tím uboze. Víc času na sledování televize se stane ústředním bodem myšlení daného člověka, protože mezní užitek je tak vysoký. Uvolněte omezení a po období přizpůsobování se a experimentování za účelem zjištění přesných mezních užitků přestane být televize středem zájmu a stane se jen jednou z možností.