Jak zpackat unschooling

sesbírala Sandra Dodd

originál zde

překlad Zdenka Puková

• S dětmi nemluvte.
• Řekněte dětem, ať vás nechají na pokoji.
• Řekněte dětem, že kladou moc otázek.
• Nenechte děti prozkoumávat dům, mají svůj vlastní pokoj, tak tam můžou zůstat.
• O vášních a zájmech svých dětí se vyjadřujte kriticky, znevažujte je a jejich nápady odpálkujte ve jménu uskutečnitelnosti a praktičnosti.
• Jejich nápadům nepřikládejte žádnou hodnotu, vždyť to jsou přece jen děti!
• Odpovědi:
  • Přednastavte si odpověď na NE.
  • Mějte připravené NE, ANO říkejte jen tu a tam.
  • Když se vás zeptají, proč ne, odpovězte: „Protože jsem to řekl/a.“
• Nejdřív trestejte, pak se ptejte.
• Když už s dětmi mluvíte, tak je nezapomeňte shazovat a znevažovat.
• Když se zdá, že už mluvíte moc dlouho, tak ještě něco přidejte.
• Dětem nedůvěřujte.
• Dejte jim na zadek.
• Nuťte je počítat příklady v pracovním sešitě.
• Urážejte je.
• Připomínejte jim chyby, které udělaly v minulosti. Často.
• Když vás dítě o něco požádá, vždy mu řekněte: „možná později“, „za chvilku“, „příště“, „teď něco dělám“.
• Vždy je srovnávejte s ostatními dětmi – sourozenci, příbuznými, školáky ze sousedství atd.
• Nenechte je koukat na televizi.
• Zájmy a koníčky:
  • Neprojevujte žádný zájem o jejich koníčky.
  • Odmítněte jejich zájmy jako bezvýznamné a triviální nebo jako samou potíž - žádný přínos.
• Na jídlo a televizi mějte předpojaté názory, o kterých se nechcete bavit.
• Žijte velmi jednotvárný život. Nehledejte nové zážitky, nové myšlenky, nové lidi, nová místa. Dělejte věci, které znáte.
• Nedovolte nepořádek nebo vždy přinuťte děti uklidit.
• Když nastane stresová situace, hledejte viníka.
• Řekněte dětem, jak jejich experimenty dopadnou.
• Vše řiďte do nejmenších detailů, aby vše dopadlo tak, jak rodiče „vědí“, že je to nejlepší.
• Přikládejte různým zážitkům a zkušenostem různou „učební hodnotu“ a „jemně“ směřujte děti k tomu, co vnímáte jako hodnotnější.
• Většinu času nebuďte k dispozici, protože děláte „důležitější“ věci, než abyste byli s nimi a dělali, co s vámi chtějí dělat.
• Řekněte jim, že něco nemohou mít nebo dělat, dokud na to nebudou dost velcí nebo si to nezaslouží nebo to nezískají na základě splnění něčeho jiného.
• Své příjmy vnímejte jako striktně vaše, nepatří nikomu jinému v rodině.
• Své věci vnímejte striktně jako svoje, nesmí na ně sahat nikdo jiný, zejména ne neopatrné upatlané dětské prstíky.
• Nezapomeňte okomentovat všechny skvrny na nábytku.
• Mějte na paměti, že když si nestěžujete, děti by si mohly myslet, že je vám to jedno.
• Omezte jim čas na počítači.
• Kupujte jim jen „výchovné“ hry.
• Dávejte jim jen takové jídlo, které schvalujete nebo považujete za zdravé.
• Nuťte je dělat domácí práce (zejména za peníze na věci, které chtějí) a nedávejte jim peníze, když úkoly neplní.
• Pokuste se u nich vyvolat výčitky svědomí nebo je zostuďte, když se nechovají tak, jak si myslíte, že by se chovat měly.
• Rozhodněte se, že to je moc pro vás starostí jim pomoci získat, co chtějí nebo potřebují.
• Věřte tomu, že nikdy nebudou číst / sčítat / sami se česat / mít práci / cokoli jiného, protože „už jsou dost staří, aby to už uměly“.  
• Naznačujte (rafinovaně samozřejmě), že určitý druh zájmů je hodnotnější než jiný, tj. čtení, psaní, počítání a deskové hry jsou lepší než například sledování televize, hra s plyšáky, vymýšlení slovních hříček, počítačové hry atd. Pohlídejte si, že ta věc, kterou byste rádi, aby dělaly, je to, čemu dáváte přednost vy sami.
• Ujistěte se, že jste své dítě prokoukli natolik, že mu můžete dát nálepku (nesmělý, pomalý, líný, hodný, problémový atd.)
• Zařiďte, aby vaše dítě o té nálepce vědělo, ideálně mu to říkejte denně.
• Když vaše dítě řekne, že něco má nebo nemá rádo, zařiďte, aby to platilo jednou provždy. Pokud mu dnes u večeře nechutná brokolice, pohlídejte si, že mu ji už nikdy nebudete nabízet, a pokud náhodou máte brokolici, musíte všem sdělit, že ji to dítě nemá ráno.
• Ujistěte se, že děti používají věci jen k tomu účelu, pro který byly vyrobeny. Trvejte na tom, že je třeba jednu hračku uklidit, než se vytáhne další.
• Trvejte na tom, aby vám denně nahlas předčítaly.
• Když vás děti poprosí, abyste jim přečetli nějaké slovo, přinuťte je ho přečíst po písmenkách.
• Vyvyšujte knihy nad všechny ostatní zdroje informací.
• Nedovolte jim, aby četly knihy opakovaně nebo se koukaly na nějaký film znovu a znovu. Když vás požádají, abyste jim nějaký příběh vyprávěli znovu, odpovězte: „To už jsem vám vyprávěl/a!“
• Když se vás na něco zeptají, odpovězte: „Víš přece, kde je encyklopedie,“ nebo: „Jdi si to najít sám!“ nebo: „Přece umíš používat slovník.“
• Nechte je dělat pouze činnosti přiměřené jejich věku.
• Nedovolte, aby nečekané příležitosti narušily vaše plány.
• Dělejte si starosti.
• Zaměřujte se na to, „co z těch vašich dětí bude“, místo toho, abyste si užívali, kým jsou právě teď.
• Myslete si, že vaše děti nejsou dostatečně chytré či moudré, a proto za ně musíte rozhodovat.
• Věřte, že život je rozdělen do školních předmětů a strachujte se, „jak se někdy naučí xyz“.
• Nespolupracujte.
  • Nebuďte jim rodičem - dejte dětem volnou ruku, aniž byste s nimi mluvili o vhodnosti jejich počínání (vliv na ostatní lidi a jejich majetek).
  • Nepomáhejte dětem pochopit, jak svět funguje, jeho omezení a hranice a to, co je správně a co špatné.
  • Nikdy je předem nepřipravujte na nic, s čím by se mohly setkat. Ať se s tím vypořádají samy po svém.
  • Mějte představu, že unschooling je o tom dovolit dětem chovat se bezohledně k ostatním, protože to tak cítí, a vy jim přeci nebudete řídit jejich životy!
• Zaveďte kupu pravidel, hranic a omezení.
• Když se děti perou, bez debat je obě potrestejte.
• Donuťte děti, aby si po sobě uklidily nepořádek, zejména pokud prováděly něco hodně špinavého (nebo ještě lépe, prostě jim nedovolte dělat nepořádek, protože to po nich potom nechcete uklízet).
• Naslouchejte jiným lidem a ne svým dětem (v konverzaci a také v případě „odborných“ rad).
• Schovejte všechny sirky a nože, protože jsou nebezpečné.
• Donuťte děti, aby po sobě myly talíře.
• Zamezte v přístupu k veškerému jídlu, které jako rodič považujete za nezdravé.
• Nenabízejte pomoc (to se týká víceméně všeho).
• Když vás o něco požádají, odpovídejte: „Nejsem tvoje služka.“
• Do důležitých rodinných rozhodnutí děti nezapojujte.
• V určitém věku přestaňte se svobodným učením, zkoumáním, skákáním z jedné činnosti na druhou, protože „teď už potřebují víc struktury“.
• V obchodě s potravinami nekupujte nic netradičního, nekonvenčního, specializovaného, neobvyklého, protože „to je drahé“, „to nikdy při vaření nepoužijeme“, „to je stejné jako xyz“. (Tady mám na mysli  např. všechny ty super tvary těstovin.)
• Necestujte, buďte pořád na jednom místě.
• Prohlašujte, že muzea jsou nudná.
  • Nebo ještě lépe, říkejte, že muzea jsou jen pro dospělé, a děti tam neberte. To platí dvojnásob pro muzea umění, ta děti nezvládnou a nebudou se jim líbit.
• Uplatňujte cenzuru v tom, co vaše děti čtou, berte v potaz jen jejich věk.
• Dělejte si kvůli všemu pořád jen starosti.
• Ujistěte se, že vás děti slyší, když si na ně v parku stěžujete jiným matkám.
• Všude spěchejte. Je nezbytné, abyste neměli čas se zastavit a sledovat, jak se rozebírá vodárenská věž, jak u benzínky zajíždějí nádrže pod zem, jak se opravuje dláždění na chodníku.
• Svět je nebezpečné místo. Nepouštějte je do něj samotné, dokud nejsou dost staré, aby mohly řídit auto.
• Svět je nebezpečné místo. Není dovolené žádné lezení, běhání, skákání ani prozkoumávání.
• Co si myslí vaši sousedi, příbuzní a přátelé je mnohem důležitější, než co si myslí vaše dítě.
• Buďte nudní. Nenásledujte své zájmy. Nemějte žádné koníčky.
• Soustřeďte se na to, abyste měli doma uklizeno a vyprané prádlo.
• Nikdy nebuďte spontánní, vždy mějte vše naplánované.
• Sebe za všech okolností řaďte na poslední místo.
• Zařiďte to tak, aby si děti vydělaly své peníze domácími pracemi a pomáháním.
• Často svým dětem připomínejte, jak moc toho pro ně děláte.
• Zabraňte jim v tom, aby to, co chtějí dělat nebo se učit, proměnily ve hru.
• Zájmy svého dítěte prohlašujte za „hloupé“ nebo „ubohé".