Příspěvky Joyce Fetteroll o unschoolingu z quora.com

03.03.2020 23:47

Radikální unschooling – oprávněné výtky k unschoolingu

 

Joyce Fetteroll

 

Máme unschooling jako filozofii a unschooling uvedený do praxe. Pokud rodiče sáhnou po pár myšlenkách z filozofie a začnou je uplatňovat, mohou dopadnout tak, že jejich přístup nebude moc dávat smysl.

 

Co jsou oprávněné výtky k unschoolingu?

 

Nijak nekritizuji unschooling jako myšlenku. Mám výhrady k tomu, když si někteří rodiče z něj vezmou pár myšlenek a mají dojem, že mu rozumí.

Nesprávná představa č. 1: Unschooling znamená vynechat školu.

Unschooling je mnohem víc než vynechat školu. Znamená to nahradit školu něčím lepším.

Jeden nesprávný výklad unschoolingu je vyhýbat se všemu, co se dělá ve škole.  Rodiče se tak vyhýbají předmětům a věcem, které se vyučují ve škole. Je to jako kdyby vše, co jim připomíná školu, bylo zhoubné a otravné nebo tak něco. Jednou za čas se na unschoolingových diskuzích objeví někdo s takovými myšlenkami. Těch se dá snadno zbavit a tyto osoby vyvést z omylu. Pevně doufám, že se s tímto pohledem nikdo neprotlouká skrze celé dětství svého dítěte.

Další výklad je, že unschooling znamená dělat školní věci, ale zábavně. (Tomu se říká uvolněná domácí škola nebo eklektické domácí vzdělávání - relaxed homeschooling nebo eclectic homeschooling.)

Ne. Děti si někdy svobodně vyberou něco, co vypadá jako škola, ale baví je to. Například vnímají učebnici jako knihu hádanek. I když unschooling většinou vypadá jako hra, prozkoumávání a objevování.

Další nesprávná představa: unschooling znamená žádná pravidla.

Tak to prosím ne. Nechci žít ve světě s lidmi, kteří si myslí, že pro ně pravidla neplatí. Pravidla potřebujeme, abychom spolu mohli žít v klidu a míru. K unschoolingu patří pomoci dětem naplňovat své potřeby s ohledem na pravidla společnosti. To znamená přistupovat k jejich potřebám s respektem a zároveň jim pomoci nikoho neobtěžovat.

Velký kámen úrazu: přijít na to, co je unschooling.

Máme hlavy plné představ o tom, jak učení údajně vypadá, že je potom těžké, opravdu těžké pochopit, jak se děti mohou naučit, co potřebují, aby v dospělosti následovaly své zájmy tím, že budou následovat své zájmy v dětství.  Role rodičů-unschoolerů při vytváření prostředí pro zkoumání a objevování prostřednictvím zálib dítěte je jakési balancování mezi tím, že ustoupí o krok zpět a tančí s dětmi. Pochopení a zvládnutí toho, že krok zpět neznamená přístup „ruce pryč“ a že zapojení se neznamená vyučování, je oblast, ve které se tolik rodičů ztrácí a je zmateno.