Z portugalské divočiny na španělské pobřeží

13.09.2018 00:26

Po třech měsících jsme opustili Portugalsko a vyrazili na tři týdny na jih Španělska. Z divočiny do letoviska. Cestou jsme okoukli portugalský oceán, který u chlapců budil obdiv i respekt, z plánované Sintry sešlo. Obzvláště cesty autem se vyznačují častým přehodnocováním plánů.

Na přesun jsme měli dost času, jednu noc jsme parkovali na útesu u majáku, skaliska měla ráno velký úspěch, dalo se mezi nimi dobře lézt a schovávat se. Nalezeno díky Wild Camping Tips. Podruhé jsme nocovali kdesi u benzínky, nebylo moc na výběr. Po první koupačce u Středozemního moře, co už není oceán (pro Vavříka je zásadní nezaměňovat), jsme převzali tři wheaten teriéry a řadový domek kousek od moře. Majitelka byla Britka, ostatně jako velká část obyvatel v sousedství. Byla to příjemná, rázná paní, která se na místo přistěhovala jen tři týdny předtím a na zdi měla mj. obraz s nápisem, který zněl asi takto: „Buď takovou ženou, aby když se ráno vzbudíš, ďábel si řekl: „Do háje, už je zase vzhůru.“ V tomto duchu byl vyzdoben celý dům.

Vyměnili jsme hady, žáby a toulavé psy za uvřískané papoušky na palmách, medúzy, kterých bylo párkrát plné moře, gekony a šváby (jen v noci na chodnících). Bydlení bylo luxusní, kluci v sedmém nebi mj. z návratu k wifi. Žádné davy turistů se nekonaly ani po začátku července, moře jsme si užívali plnými doušky. Martin, který si do té doby odmítal namočit obličej, postupně začal plavat (velmi unschoolersky svým vlastním stylem), potápět se a v pak v Madridu i skákat do vody (já vím, že už je dost veliký, ale jsem ráda, že jsme to nechali na něm). Bylo úžasné sledovat ty postupné krůčky a odhodlávání se. Já jako malá závodně plavala, takže jsem musela zpracovat, že se dá plavat i jinak než jedním ze čtyř čistých plaveckých stylů a že se to člověk může naučit sám, bez výcviku.

Psi byli úžasní společníci a bezva tlupa. K lidem velmi přátelští a hraví, líbací a mazlící. Ale dost drsní k ostatním psům a kočkám. Ta trojka byla rodinka - matka, otec a dcera. Smečce vládla matka, otec byl takový trochu podpantoflák, ale nic si z toho nedělal, dcera byla bázlivá a mírná. Oříšek byla matka, zjevně si nejlépe z rodiny pamatovala, k čemu byla vyšlechtěná. Takový hedvábný chundelatý lovec. Nemohla jít bez vodítka, jednou mi málem zakousla psíka, který se přimotal odkudsi zezadu, když jsem se vyhýbala jinému minipsovi. Pár dní před odjezdem se prokousala plotem, a než za ní Martin doběhl, stihla pokousat dalšího psa. Po kočkách vyjížděla tak, že jsem za ní párkrát málem jela po břiše, když se k ní přidal i otec rodiny. Jinak byli zlatí. Jen chlupy se jim cuchaly a česání je moc nebavilo, nicméně seděli a drželi velice vzorně.

Moře jsme poznali v mlze, studené i teplé, hodně větrné, s velkými vlnami i téměř klidné, někdy plné medúz, ale prakticky bez odpadků. Bohužel jsme přispěli ke znečištění moře, když klukům ulétla nafukovací matrace. Byl takový vítr, že i když jsem plavala rychle, byla během chvilky u bójí a já to vzdala. Také jsme zažili oslavu sv. Jána na pláži. Žádná animace pro turisty, ale akce místňáků. Vystupovaly tam holčičky nejrůznějšího věku a tančily flamenco. Bylo vidět, že se tím hlavně baví, žádný ruský či čínský dril. Pak tančili flamenco dospělí, což kluky kupodivu bavilo celkem dlouho, myslím, že jsem jim skákací hrad nabídla dokonce já, když už jsem si nasytila potřebu kulturních zážitků. A hlavně jsme tam nebyli za ty divný, co jsou s dětmi venku, když už je pozdě večer. Z oslavy jsme odcházeli po půlnoci, protože se někomu z nich chtělo spát, cestou jsme potkávali rodiny s dětmi, které tam snad teprve mířily. Když jsme běžně odcházeli z hřiště před jedenáctou, bývalo obvykle plné. Jasně je to dané podnebím, přes den příliš vedro, v noci příjemně, ale obecně mi přišlo, že tam mají děti tak nějak radši než u nás, nebo jsou aspoň tolerantnější k hluku.

Jako nejnáročnější část house-sittingového cestování se nám zatím jeví úklidy, balení a přesuny. Dát byt/dům do stavu, ve kterém jsme ho před několika týdny/měsíci převzali, je při běžném provozu s dětmi a psy většinou výzva. Nicméně když se paní po třech týdnech vrátila, prohlásila, že je tam uklizeněji, než když odjížděla, tak jsme si oddychli a vyrazili do Madridu za dalším pejskem a dobrodružstvím.